Generálporučík Ing. Jozef ČINČÁR

Název jeho funkce se v průběhu let měnil, ale zodpovědnost zůstávala stejná...

Moderátor: Netopýr

Odpovědět
Netopýr
Šéfmoderátor
Příspěvky: 840
Registrován: 06.02. 2008 17:48
Bydliště: Markrabství moravské
Kontaktovat uživatele:

Generálporučík Ing. Jozef ČINČÁR

Příspěvek od Netopýr » 21.11. 2008 19:49

Náměstek ministra pro PVOS a letectvo (1969 - 1973)

Narodil se 14.11.1921 v Michalovcích. Po maturitě byl v říjnu 1942 povolán k výkonu vojenské základní služby ve slovenské armádě a nejprve nastoupil jako frekventant na Vysoký vojenský internát v Bratislavě. Od dubna následujícího roku sloužil u leteckého pluku v Piešťanech a v říjnu 1943 byl přijat do Vojenské akademie v Bratislavě.

V době vypuknutí SNP se nacházel na dovolené v místě svého bydliště, kde setrval až do jeho osvobození Rudou armádou. Poté v prosinci 1944 nastoupil v Humenném k náhradnímu pluku 1. čs. armádního sboru a v lednu 1945 byl zařazen k formující se 1. čs. smíšené letecké divizi. Výcvik absolvoval v Přemyšlu, kde byl připravován jako palubní střelec bitevního letounu Il–2. Poté došlo k jeho přemístění do Krosna, následně do Katowic a Poremby, přičemž v polovině dubna mu byl přiznán charakter leteckého střelce. Do konce války se jako střelec zástupce velitele 3. bitevního leteckého pluku škpt. Galbavého zúčastnil šesti bojových letů a po válce byl vyznamenán Čs. vojenskou medailí „Za chrabrost před nepřítelem“.

V červnu 1945 se stal poručíkem, přičemž nadále sloužil u leteckého pluku 3, nejprve v původním zařazení, od září jako důstojník obranného zpravodajství. V lednu 1946 byl přemístěn k velitelství letectva Hlavního štábu a o tři měsíce později k Vojenské akademii v Hranicích, u níž byl opět zařazen u obranného zpravodajství. Na nadporučíka byl povýšen v březnu 1946. Od června 1946 do srpna 1947 prodělal pilotní přípravu u Leteckého učiliště v Prostějově. V říjnu 1947 se z hranické akademie vrátil na velitelství letectva do Prahy. V březnu následujícího roku odešel studovat Leteckou akademii do Monina u Moskvy a na kapitána byl povýšen v říjnu 1948. Po jejím ukončení nastoupil v červnu 1951 na Velitelství letectva MNO, kde jako čerstvě povýšený štábní kapitán zastával funkci náčelníka oddělení bojové přípravy.

V březnu 1952 se stal náčelníkem štábu Velitelství letectva. Ještě téhož roku se dočkal povýšení na majora a podplukovníka, přičemž o rok později dosáhl hodnosti plukovníka. V listopadu 1955 opětovně odjel do SSSR, kde absolvoval Nejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova v Moskvě. Po svém návratu se v prosinci 1957 ujal funkce náčelníka štábu Velitelství letectva a PVOS a ve stejné funkci působil od září 1960 u nově vytvořeného velitelství 7. armády letectva a PVOS. Mezitím byl v květnu 1959 jmenován do hodnosti generálmajora.

V červnu 1961 se stal velitelem 2. sboru PVOS v Brně. Od října 1964 působil na GŠ ČSLA, kde zastával funkci zástupce náčelníka operační správy. V září 1968 se stal vedoucím odboru obrany a bezpečnosti při Předsednictvu vlády ČSSR.
V červenci 1969 převzal od generála Štangla funkci náčelníka letectva a vojsk PVOS – zástupce ministra národní obrany. V říjnu 1969 dosáhl hodnosti generálporučíka.

Od července 1973 působil jako vojenský a letecký přidělenec na Velvyslanectví ČSSR v Moskvě. Do vlasti se vrátil až v prosinci 1978 a poté se stal místopředsedou ÚV Svazarmu. Do zálohy odešel v březnu 1984.

Zdroj: http://www.vojenstvi.cz

Permaktron
Experimentátor
Příspěvky: 271
Registrován: 07.02. 2008 23:24
Bydliště: České království
Kontaktovat uživatele:

Re: Generálporučík Ing. Jozef ČINČÁR

Příspěvek od Permaktron » 21.11. 2008 20:05

Na jednom internetovém serveru jsem objevil několik zajímavých informací o tomto muži, který byl v letech 1969-1973 náměstkem ministra obrany ČSSR pro PVOS a letectvo.

Dne 9. května 2005 otiskly Lidové noviny oslavný článek o hrdinovi - letci Jozefu Činčárovi. Nebylo to poprvé, rozhovorem v radiu byl oslavován již předtím, na př. 8. května 2003. Jeho vzpomínky Lidovkám poskytla organizace POST BELLUM - hrdinove.cz. Asi i tato organizace se stala obětí dezinformací komunistické lobby, protože z její webové stránky informace o panu Činčárovi zmizely. Napsal jsem tedy šéfredaktorovi otevřený dopis s návrhem, aby poslal nějakého schopného mladého redaktora zjistit, jak to vlastně s tou hrdinnou minulostí našeho hrdiny - letce Činčára bylo. Lidovky ovšem neuveřejnily nic, a odpověď, jak už je v kraji zvykem, jsem také žádnou nedostal.

Podívejme se tedy na generálporučíka Jozefa Činčára zblízka.

Slyšel jsem, že ani nebyl pilot, ale zadní střelec, a v této funkci se mu údajně podařilo rozstřílet směrovku vlastního letadla, ale nemohu zaručit správnost této informace, nebyl jsem při tom; v době největšího rozkvětu Činčárovy kariéry jsem už byl totiž na druhém konci světa. Zjistil jsem, že na internetu je kromě několika oslavných článků z českých časopisů též interview s Karlem Sieberem z 26. srpna 2003, pro Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact.
http://www.php.isn.ethz.ch/collections/ ... info=15706
Je tam k mání transcript v pdf formátě, velmi zajímavých 11 stránek:
http://se2.isn.ch/serviceengine/FileCon ... 4C8&lng=cs

Dočetl jsem se, že Činčár byl v roce 1944 na Slovensku ve vojenské akademii a v srpnu, když vypuklo slovenské povstání, byl zrovna na dovolené. Zpátky se nevrátil a radši počkal jak to dopadne do ledna 1945, až přešla fronta, než se rozhodl přispět válečnému úsilí. Ne sice šesti lety (roky) jako naši letci v RAF, ale šesti lety v Il-2 Šturmoviku jakožto zadní střelec. Když pro něho o tři měsíce později válka skončila, byl vojín. Byl ale zřejmě dobrý soudruh, protože hned v květnu 1945 ho povýšili na poručíka. Na nadporučíka byl povýšen v roce 1946, na kapitána, když ho konečně poslali do vojenské akademie v Rusku, byl povýšen v roce 1948, na štátního kapitána v roce 1951, na majora v roce 1952, na podplukovníka v roce 1952 a na plukovníka v roce 1953. Na generála byl povýšen, když mu bylo 38 let, v roce 1959. A na generálporučíka v roce 1969, když se stal náměstkem ministra a velitelem letectva (z oficiálních pramenů, on tvrdí, že až o rok později, v roce 1970, to víte, skromný člověk). Nebyl to špatný postup za šest bojových letů ve Šturmoviku.

V době nejtužší "normalizace", v letech 1969 až 1973, byl genpor. Činčár náměstkem ministra národní obrany pro PVOS (protivzdušnou obranu státu) a letectvo. Za co asi tohle vysoké postavení dostal se dozvíte za moment. Zatím ještě pár zajímavých poznámek. Před ním byl v této funkci genpor. Oldřich Štangl, a po něm to převzal soudruh genpor. Josef Remek, který tam vydržel až do Sametu a teď nás údajně za rodnou Stranu zastupuje kdesi v evropském parlamentu nebo kde. On vlastně kdysi vystřídal v Letecké vojenské akademii mé kamarády a mne. Když jich v mém ročníku díky snažení našich udavačů zbylo už jen 33, snížili trochu nároky a nahnali tam 77 rotných, rotmistrů a komunistických aktivistů z fabrik. Dali jim maturitu a udělali z nich poručíky a inženýry, takže do jedné z námi uvolněných postelí se nastěhoval soudruh rotný Remek. Což je další důkaz, že země se opravdu točí.

Zpátky k Činčárovi.
Úřadem vyšetřování pro ČR policie České republiky bylo dopisem CVS:UVV-11/20-93 z 3. dubna 1995 mému kolegovi Ing. Miloslavu Krejčovi, plk.let.v.v., potvrzeno přijetí jeho podání z 27. března 1995, kterým rozšířil moje trestní oznámení z 2. prosince 1954 o generála Činčára. Krejča toho dost věděl, protože byl v kritické době u pramene a vyhodili ho až když zjistili, že neschvaloval bratrskou pomoc v srpnu 1968.
Výpověď genpor. Oldřicha Štangla údajně potvrdila Krejčovo tvrzení, že Činčár dostal neomezenou moc nad československým letectvem jako odměnu za to, že odletěl začátkem srpna 1968 do Moskvy, kde se jakožto jeden z nejvyšších generálů Varšavského paktu zúčastnil plánování okupace Československa.

Činčár to samozřejmě popřel a v interview Siebrovi tvrdil, že v srpnu 1968 byl na dovolené v Michalovcích a že se vrátil do Prahy se sovětskými jednotkami jen proto, že v noci na 21. byl náhodou na návštěvě u kamarádky své sestry v Užhorodě !!! Dobře si to představte! Krizová situace, kolem dokola bratrské armády na manévrech, všichni napjatí co se stane, a jeden z klíčových generálů Varšavské smlouvy si jede na dovolenou domů do Michalovců! Ani v těch Michalovcích nesežene dva-tři příbuzné, kteří by mu dosvědčili, že tam byl, takže ho vstup vojsk zastihne v Užhorodě, kde je náhodou zrovna na návštěvě kamarádky své sestry!! Ani ÚDV, ani houf vojenských prokurátorů se nepozastaví nad tím, že jakmile Rusáci odstartují normalizaci, udělají ho náměstkem ministra a šéfem nad čs. letectvem!

Je zcela pochopitelné, že ÚDV, zneutralizovaný soudruhem ministrem Grulichem, zametl vše pod koberec. Vždyť soudruh generálporučík přece jednal v souladu s tehdejším zákonem o vedoucí úloze Strany, se kterým je podle autorů komunistické ústavy (všichni víme, koho mám na mysli, že ano) nezbytné zachovat právní kontinuitu. Přece nechcete zachovávat právní kontinuitu také s nějakými zastaralými zákony z dob před touto Ústavou, které by počínání generála Činčára považovaly za vlastizradu! Na to přece máme různé tlusté čáry, vhodně umístěné tak, aby se poctivě ukradené majetky nemusely vracet a soudruzi nemuseli trestat!


Václav A. Chadim

Zdroj: Bohemia news

P.S. Autor je bývalý posluchač Letecké vojenské akademie, který byl po roce 1948 vyhozen z armády.

Netopýr
Šéfmoderátor
Příspěvky: 840
Registrován: 06.02. 2008 17:48
Bydliště: Markrabství moravské
Kontaktovat uživatele:

Ze soukromého alba...

Příspěvek od Netopýr » 21.11. 2008 20:43

Několik fotografií z archivu generála Činčára.
cincar_jozef_01.jpg
cincar_jozef_02.jpg
cincar_jozef_03.jpg
cincar_jozef_04.jpg
Zdroj: Archiv CS PVO
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Permaktron
Experimentátor
Příspěvky: 271
Registrován: 07.02. 2008 23:24
Bydliště: České království
Kontaktovat uživatele:

Generál Činčár vzpomíná...

Příspěvek od Permaktron » 21.11. 2008 21:02

Generálporučík ve výslužbě Josef Činčár pochází z východního Slovenska z Michalovců.V roce 1939 zaútočili Maďaři na Slovensko. J. Činčár viděl na vlastní oči marnou obranu slovenských vojáků. Po maturitě v roce 1942 musel narukovat do slovenské armády k leteckému pluku do Piešťan. Kde prošel základním výcvikem.

"V roce 1942 jsem maturoval. Pokoušel jsem se studovat na technice, ale moc mi to nešlo. Pak jsem musel narukovat do slovenské armády k leteckému pluku do Piešťan. Prošel jsem základním výcvikem. Nakonec jsem na letiště střežil letadla. Lidé nás moc rádi neměli. Děvčata si nás nevšímala."

V listopadu 1944, po přechodu fronty a obsazení Sovětskou armádou J. Činčár hned vstoupil do čs. armády. Hodně vojáků, letců ze slovenské armády, tvořilo leteckou divizi čs. armády spolu s vojáky ze západu. Jeli do Přemyšlu. J. Činčár se měl stát navigátorem, ale raději se stal palubním střelcem, aby byl dříve nasazen do boje. Výcvik byl tvrdý a trval přes zimu 1944-45. Po výcviku byli převezeni do Krosna a potom do Katowic. O vojáky bylo velmi dobře postaráno.

"Jídlo jsme dostávali podle L-normy. Bylo toho tolik, že jsme necítili, že je válka. Fasovali jsme cigarety Pall Mall a při bojovém nasazení jsme dostávali každý jeden litr vodky. Já jsem nepil ani nekouřil, tak jsem to dal kamarádům. Jeden kamarád se tak napil, že to vypadalo na otravu alkoholem. Zadní střelec měl obtížnou funkci. Seděl na popruhu vzadu v letadle a strážil zadní plochu letadla. Trénovali jsme na letišti a pak jsme prošli zkouškou ostré střelby. Měl jsem kamaráda Richarda Husmana, ten působil předtím na západě. To byl také můj učitel. Hodně mi vyprávěl o náročnosti bojové činnosti, ale i o děvčatech. V Anglii se měli lépe než my. Abychom měli peníze, prodali jsme zimní výstroj. Nikdo nevěděl, co s ním bude druhý den, a tak se nehledělo na to, že je to majetek armády. Když se to neprodalo, tak to lidé kradli, např. kožené kabáty letců. Vzpomínám si na optimistickou náladu v Katowicích. Byla válka, ale lidé se chovali jako v míru. Všechny podniky byly otevřené. Strach jsem snad ani neměl. Říkal jsem si, když letí jiní, já nejsem o nic horší. Pamatuji si jen, že jsme odstartovali a přistáli. To je všechno."

Josef Činčár se zapojil do osvobozování jako střelec, a zúčastnil se šesti letů. Po válce byl J. Činčár povýšen na poručíka. Zůstal v armádě.

"Dostal jsem se na letiště do Kbelů. Velmi složitě za mnou přijela sestra. Když jsem ji uviděl říkal jsem: Co tu robíš, kozo."

Studoval na dvou vojenských akademiích v SSSR. 1970-73 byl velitelem letectva a protivzdušné obrany státu a byl náměstkem ministra obrany. Potom byl vojenským přidělencem v SSSR. Dnes je J. Činčár aktivní v historické skupině Československé obci legionářské. Jen lituje, že je dnes boj na východě tak podceňován.
A tak jako pro Josefa Činčára začalo nové období života, tak i pro Československo začalo dvouleté období svobody a demokracie, které skončilo únorovým komunistickým převratem. Dodnes si lidé v České republice připomínají květen 1945, období osvobození a konce války především státním svátkem, během kterého je pracovní volno. Na okna se vyvěšují státní vlajky, na různých náměstích lidé manifestují, dosud žijící legionáři se scházejí, aby vzpomínali na to, jak bojovali za svoji vlast. Jim patří čest.

Zdroj: Z pořadu vysílaném v roce 2003 na rozhlasové stanici ČRo 2 Praha

buko1
Začínající uživatel
Příspěvky: 8
Registrován: 05.05. 2008 21:09

Re: Generálporučík Ing. Jozef ČINČÁR

Příspěvek od buko1 » 23.08. 2013 17:23

Generálporučík v.v. Jozef Činčár zomrel vo veku 92 rokov dňa 10.8.2013. Posledná rozlúčka sa konala 23.8.2013 o 10,00 hod. vo veľkej obradnej sieni krematória Strašnice.

Zdroj: môj archív

Odpovědět

Zpět na „Velitel PVOS“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host