Radiolokační dálkoměr P-37

[Netopýr]

Ruská specifikace: 1RL139
Krycí název: MEЧ [ДРЕНАШ(?)]
Kód NATO: Bar Lock B
Krycí název: DÝŠINA

p-37_01.jpg

Charakteristika:
Radiolokátor P-37 slouží k radiolokačnímu průzkumu a navádění stíhacího letectva na vzdušné cíle, zabezpečuje vyhledávání vzdušných cílů a měření 2D souřadnic (azimut a šikmá dálka), měření azimutu zdroje aktivního rušení a měření souřadnic jaderného výbuchu. Obvykle spolupracuje s výškoměry PRV-11, PRV-16, PRV-17.
P-37 využívá pro vysílání, příjem a zpracování signálu pět nezávislých kanálů, tři pro spodní a dva pro horní anténu.

Složení radiolokátoru:
- anténní přívěs - obsahuje pět přijímačů a vysílačů centimetrového pásma, vysílač a přijímač systému NRZ Kremnyj-2, přijímač SIF(?)
- vozidlo č.2 - na podvozku ZIL-157 nebo ZIL-131 obsahuje pult dálkového ovládání, 2x obrazovka IKO (indikátor kruhového obzoru), 1x obrazovka azimut-dálka IAD(pro přesné navedení stíhačů na cíl), blok speciálních režimů BU-1, retranslační stanice k přenosu informací z IKO na velitelské stanoviště (do 10km), blok imitátoru NRZ.
V modernizované verzi P-37M byl blok IAD vynechán a na jeho místo byl umístěn blok 39UF01 - blok ochran proti samonaváděcím střelám a blok synchronizace
- vozidlo č.3 - přívěs s elektromechanickým měničem VPL-30MD (při transportu používaný k převozu anténních dílů)
- vozidlo č.4 - pásový tahač (v 80-tých letech vyřazen za sestavy)
- vozidla č.5 a 6 - elektrocentrály AD-50 (u P-37M AD-60)
- vozidlo č.7 - elektrocentrála AD-10 k napájení retranslační linky
- vozidlo č.8 - obsahovalo bloky synchronizačních impulzů, zpracování koherentních signálů a ochran proti nesynchronnímu impulznímu rušení. Ve verzi P-37M je vynechán a nahrazen bloky 39KM01, 39KM02 a 39UF01 ve vozidle č.1

[Permaktron]

Pro znalce ruského jazyka nabízím podrobnou učebnici tohoto RL dálkoměru. ;) Bohužel bez jediného obrázku či schématu. :cry:

[Dr.Sova]

Takto nejako vyzeralo pracovné miesto operátora diaľky pri indikátore kruhového obzoru IKO v P-37. V strede obrazovka, pod ňou ovládanie napájania (žeravenie a anódové napätie elektróniek) spolu so zdierkami pre telefón. Na ľavej strane od hora smerom dole: blok kontrolného osciloskopu, blok merítka časovej základne, 2xnapájacie bloky. Na pravej strane blok zmiešavania signálov a ich zosilnenia, na ďalší blok si nespomeniem ani za boha, a zase 2x napájací blok. V strede hore je blok špeciálnych režimov BU-1, v ktorom sa riadilo a prepínalo vysielanie medzi dvomi spriahnutými rádiolokátormi ako ochrana proti protirádiolokačným strelám. Po jeho bokoch páky na riadenie náklonu antén.
Samozrejme varianty pracovného miesta sa líšili podľa stupňa modernizácie radaru.

[Dr.Sova]

Zopár pohľadov na anténny príves....

[Franta02]

Dovolím si nesouhlasit s bojovým názvem "Drenaš", podle číselníků sovětské a ruské vojenské techniky je název "Meč".
Taky byla modifikace P-37M (1RL117), bojový název ? (asi žádný).

[Netopýr]

Dovolím si nesouhlasit s bojovým názvem "Drenaš", podle číselníků sovětské a ruské vojenské techniky je název "Meč".
Taky byla modifikace P-37M (1RL117), bojový název ? (asi žádný).

Mno, s tím krycím názvem je to asi "50 na 50"... :lol: Někde jsem četl to, co uvádím já, někde zase to, co uvádí Franta! Tak si vyberte... ;)
Jinak ta modernizovaná P-37M má označení 1L117/1L117M a krycí název - Lira?. Zde je několik fotografií:

p37M_03.jpg

p37M_01.jpg

p37M_02.jpg

p37M_04.jpg

p37M_05.jpg

Zdroj: http://www.lemz.ru

P.S. Co říkáš na poslední fotočku "doktore" Sovo? :lol:

[karepo]

1L117 je již 3D radiolokátor.

[Dr.Sova]

Dovolím si poupraviť predchádzajúce príspevky.
P-37 mala jednotlivé modernizácie, ktoré boli označované nasledovne:
P-37 (1RL129)- prevaha elektróniek, voz č.8 ako príves s obperiódnym spracovaním koherentných signálov
P-37M (1RL129-1)- ??
P-37 M2 (1RL129-2)- prijímacie zariadenie realizované na doskách s plošnými spojmi, koherentné prijímače umiestnené v anténnom voze, odpadol voz č.8, blok synchronizácie 39UF02 umiestnený v indikačnom voze
P-37R (1RL129-?)- obsahoval počítač, schopný vykreslovať na indikátor "neviemkoľko" čiar, napr. koridory, hranice atd. ("neviemkolko" -presné číslo si nepamätám)
Rádiolokátor Lira-1 má označenie 1L118 a je dvojdimenzionálny, 1L117 je 3D radar, v ASR označený ako P-37MSK

http://www.lemz.ru/eng/goods/radars/lira-1/

[Franta02]

1L117 je podle číselníků označena jako P-37M.

Také je zde uvedena RLS:
1L117M s popisem RLS "Radioluč".
Podle dostupných informací je to vylepšená RLS 1L117.

[Dr.Sova]

Takticko-technické údaje P-37MSK slúžiacej v ASR. Stránky sú oskeované z originálnej dokumentácie dodávanej k tomuto zariadeniu.

[Dr.Sova]

P.S. Co říkáš na poslední fotočku "doktore" Sovo? :lol:

Ktovie ako dlho to už sovieti používajú. Keď si spomeniem, že v roku 2000 som chodil do vozu č.8 ladiť elektrónkový synchronizátor (blok DD-07) a IKO sa mi každú chvíľu rozladil, no a za rok mi na kopec došla modernizovaná RL-4AS (slovenská úprava = RL-4AM Morad), v ktorej sa relátková logika a hradlové polia nahradili počítačmi a RL informácia sa zobrazovala na 15 palcovom monitore, nepríde mi monitor ku P-37 taký výminočný. Aj keď mohla by to byť zaujímavá kombinácia, elektrónkový prijímač a 21 palcový monitor, v pozadí vrčiaca skriňa SSP, no krása.

[Dr.Sova]

Do zostavy P-37 patrila aj retlanslačná linka (RTL), označovaná 1RL51 a slúžila k prenosu rádiolokačnej informácie (RLI)na na veliteľské stanovište vzduchom na 30 km priamej viditeľnosti. V indikačnom prívese bolo umiestnené zariadenie, ktoré kódovalo informáciu o natočení časovej základne (SSP-synchrónno-sledovací prenos) na indikátore plus echo signály do jedného signálu a ten vzduchom prešiel na vzdialené VS. Tam bol dekodér, ktorý od seba oddelil signál echo a SSP, myslím, že sa to robilo v skrini SMM, a informácia sa zobrazovala na indikátoroch Strela-M alebo modernejších Piket-och. Indikátor Strela bol použitý aj v automatozovaných systémoch velenia Vozduch
Ospravedlňujem sa ak je niečo nepresné, v činnosti som videl iba skriňu SMM, cez ktorú sme mali vytiahnutú RLI na náš "sál" na Piket, lebo 521 sa nechcelo sedieť v indikačke. Musím ale uznať, že kvalita zobrazenia na indikátore v prívese a na Piket-e sa nedala porovnať. Pikety som dostal zo skladu v Poprade, v súprave som mal naúčtované Strely, tie sa však po 15-tich rokoch nepoužívania nepodarilo rozbehnúť.
Pár obrázkov z technickej dokumentácie ;)

[Netopýr]

Indikátor Strela bol použitý aj v automatozovaných systémoch velenia Vozduch...

Nádhera! :lol: Vzpomínám si jak na VS praporu v Lažanech jsme jich měli "vytažených" hned několik. Něco pro operátory Dýšiny (v přední "lajně" před planžety) a nějaké v horní "lajně" pro letovody na NS-1... ;)
Já měl kromě toho ještě za nimi v rohu "vytažený" výnos z PRV-11 ("Cyrilka") pro NS. :) Nejlepší to bylo vždy, když měl žatecký 11.slp lítání. A to měl skoro pořád (denní, noční) a k tomu ještě nějaká "ostrá hotovost"....No paráda! Člověk se alespoň v té "čtyřiadvacítce" nenudil. :lol:
Tenkrát to bylo "o něčem"!
Dnes už je to "o ničem".... :x

[Dr.Sova]

Zabudol som uviesť rozdiel medzi Strelou a Piketom, Strela - elektrónková súčiastková základňa, Piket -všetko na polovodičovej báze. Na Strele boli štvorcové podbloky napájania a zosilnenia signálov nad sebou, Pikety mali obdĺžnikové bloky vedľa seba.

[Dr.Sova]

Na nemeckých stránkach nva-futt.de som našiel hotové poklady, zábery pri ktorých moje srdce plesá. Začnem indikačkou.
Na prvom zábere je indikátorový voz staršej P-37, na ľavej strane sú tri indikátory, 2xIKO (indikátor kruhového obzoru) a 1xIAD (indikátor azimut-diaľka), ten sa používal na navádzanie stíhačov. Priamo je veliteľský indikátor, nad ním blok diaľkového ovládania PDU. Vpravo vidno káble zariadenia 1RL151 -retranslačnej linky, ktorá je spomenutá vyššie.
Druhý záber ukazuje indikátorový voz novšej P-37M, indikátor IAD je nahradený skriňou 39UF02, v ktorej je synchronizátor a blok špeciálnych režimov (namiesto bloku BU-2)

[Dr.Sova]

Záber na ľavú stranu vozu číslo 8, v prvej a druhej skrini sú umiestnené bloky obperiódneho spracovania koherentných signálov KV-01 s potenciáloskopmi (5 kanálov príjmu ), dole napájacie bloky BP-06. V strednej skrini hore je umiestnený blok ovládania. V skrini úplne vpravo je umiestnený synchronizátor DD-06 (alebo DD-07), 1 zapojený a jeden záložný, dole napájacie bloky. Oproti, na pravej strane vozu bol umiestnený filter nesynchrónneho impulzného rušenia, fotku žiaľ nemám.

[Franta02]

Byly tam potenciáloskopy LN-5 nebo LN-9?
Já tu techniku tak dobře neznám, ale pokud bylo SDC na pět kanálů, tak mně to vychází na dvojstupňové potlačení pasivního rušení.
Je logické, že Volchov měl pro každou rovinu potenciáloskopy čtyři, nároky na přesnost sledování cíle byla mnohem vyšší u NRL než u přehledového RL.
Něva měla SDC řešeno na ultrazvukových zpožďovacích linkách, dvoustupňově, ten systém měl o dost vyšší účinnost.

P.S.:
O speciálních elektronkách nebo součástkách a jejich funkcích a principech činnosti by se dalo povídat ještě hodně dlouho, skoro si myslím, že by to stálo za samostatné vlákno.
Stačí vzpomenout na další krásy typu magnetron (o tom ale mnozí mladší lidičkové ještě vědí, neboť se do dnešní doby používá v mikrovlnných troubách), permaktron (tím nemíním jednoho z účastníků tohoto fóra), tyratron, majáková trioda, svazková tetroda (např. GMI-2B z PVéčka), resp. svazkové elektronky obecně, potenciáloskop, elektronka s postupnou vlnou, feritové přepínače, "ulita" antén ŠP, ekvivalent pro pohlcení elektromagnetické energie zapnutých vysílačů, jiskřiště a vůbec - je toho poměrně dost.

[Dr.Sova]

Potenciáloskop LN-5 tam určite nebol, ale ani LN-9 sa mi moc nepozdáva. Skôr mi behá po rozume LN-12

[Franta02]

LN-12 jsme nepoužívali, LN-9 byly ve Volchovech, LN-5 v P-18 (viz přiložený obrázek u P-18).

[Dr.Sova]

Aź teraz som si všimol, že v úvodnom príspevku je zopár chýb:
- P-37 má 5 kanálov vysielania a príjmu (šiesty sa pridal až vo verzii MSK :) ), tri dolná anténa, dva horná
- blok ochrán proti samonavádzacím strelám a blok synchronizácie má označenie 39UF01


A ešte jedna fotočka, podľa kompozície predpokladám že propagačná, http://kvkure.narod.ru/

[Tyratron]

Aź teraz som si všimol, že v úvodnom príspevku je zopár chýb:
- P-37 má 5 kanálov vysielania a príjmu (šiesty sa pridal až vo verzii MSK :) ), tri dolná anténa, dva horná
- blok ochrán proti samonavádzacím strelám a blok synchronizácie má označenie 39UF01

Chybička se občas vloudí... ;) Už je to opraveno! :)

P.S. Nechci Vám do této diskuze mluvit, ale jaký byl vlastně hlavní rozdíl mezi P-35 a P-37? Teda kromě nějakého přirozeného technologického vývoje. ;)

[Dr.Sova]

P-35 má šesť vysielacích a prijímacích kanálov, štyri dolná anténa a dva horná, nemal automatické dolaďovanie kmitočtu (ALK), myslím, že nemal ani ochrany proti rušeniu.

P35_01.jpg

P35.jpg

Na pohľad je viditeľný rozdiel v dolnom žiariči, P-37 tam má zariadenie na úpravu polarizácie, také "klobúčiky", P-35 nemá nič, P-37 mala na mieste šiesteho vysielača skriňu s miestnymi oscilátormi pre 5 kanálov príjmu, koherentné prijímače, napájacie bloky.

p_37.jpg

[Dr.Sova]

- anténní přívěs - obsahuje pět přijímačů a vysílačů centimetrového pásma, vysílač a přijímač systému NRZ Kremnyj-2, přijímač SIF(?)

Neviem čo môže znamenať SIF, ale v anténnom voze sa ešte nachádzal blok prijímača aktívnej odpovede (aktivnyj otvet). Systém aktívnej odpovede slúžil na zvýšenie dosahu na vlastné stíhače. Na palube stíhačov boli nainštalované zariadenia (presné označenie by som musel pohľadať), ktoré keď boli ožiarené RL centimetrového pásma, tak vyslali impulz naspäť k rádiolokátoru. Toto zariadenie pracovalo nezávisle na pilotovi, nedalo sa vypnúť tak ako odpovedač NRZ. Pracovalo v decimetrovom pásme vĺn, prijímacia anténa bola umiestnená okolo vrchného žiariča, na niektorých fotkách, hlavne nemeckých, je vidieť ako boli žiariče demontované a ostali iba vlnovody a žiarič horných dvoch kanálov.

[Netopýr]

Neviem čo môže znamenať SIF, ale v anténnom voze sa ešte nachádzal blok prijímača aktívnej odpovede (aktivnyj otvet). Systém aktívnej odpovede slúžil na zvýšenie dosahu na vlastné stíhače. Na palube stíhačov boli nainštalované zariadenia (presné označenie by som musel pohľadať), ktoré keď boli ožiarené RL centimetrového pásma, tak vyslali impulz naspäť k rádiolokátoru. Toto zariadenie pracovalo nezávisle na pilotovi, nedalo sa vypnúť tak ako odpovedač NRZ. Pracovalo v decimetrovom pásme vĺn, prijímacia anténa bola umiestnená okolo vrchného žiariča, na niektorých fotkách, hlavne nemeckých, je vidieť ako boli žiariče demontované a ostali iba vlnovody a žiarič horných dvoch kanálov.

A nemohlo to být: SIF - secret identification frequence alias utajovaná identifikační frekvence? Protože kdyby ta zkratka byla v ruštině, tak by musela vypadat asi takto: СИЧ - секретная идентыфикационная частота ;) Možná je to ale úplně jinak! :)

[Dr.Sova]

Vysielače P-37 pracovali na pevných frekvenciách, vysielacia elektrónka bol magnetrón, typ Mi-29. Každý kanál mal svoje písmeno, Mi-29G pre prvý kanál, Mi-29Ž druhý kanál, Mi-29V tretí kanál, Mi-29B štvrtý kanál, Mi-29D piaty kanál, pracovné frekvencie v rozpätí (2800-3100)MHz