Stíhací letoun MiG-29

Veškeré typy letadel, která byla ve výzbroji stíhacích leteckých útvarů PVOS za celou dobu její existence. TTD, modifikace, druhy výzbroje a vybavení, specifika jejich použití pro vedení vzdušného boje, zvláštnosti, neobvyklá konstrukční řešení, srovnání...

Moderátor: Netopýr

Odpovědět
Netopýr
Šéfmoderátor
Příspěvky: 813
Registrován: 06.02. 2008 17:48
Bydliště: Markrabství moravské
Kontaktovat uživatele:

Stíhací letoun MiG-29

Příspěvek od Netopýr » 25.02. 2008 15:48

Ruská specifikace:
Kód NATO: Fulcrum

Permaktron
Experimentátor
Příspěvky: 270
Registrován: 07.02. 2008 23:24
Bydliště: České království
Kontaktovat uživatele:

Základní TTD a historie jeho vzniku

Příspěvek od Permaktron » 14.03. 2008 15:07

Verze:

MiG-29 A/B Fulcrum A
První sériové verze. Verze A byla určena pro země Varšavské smlouvy a verze B pro ostatní zahraniční zákazníky (neměla například aparaturu rozpoznávání vlastní-cizí).
MiG-29 S
Dostal novou avioniku a únosnost výzbroje se zvýšila na 3 800 kg.
MiG-29 SD
Od verze S liší v elektronickém vybavení s novým aktivním rušícím systémem.
MiG-29 SE
Je exportní provedení verze S. Na zakázku Malajsie byl letoun doplněn o odnímatelný nástavec pro tankování za letu. Jeho demontáž netrvá déle než jednu hodinu.
MiG-29 SM
Je verze s novým víceúčelovým radiolokátorem ŽUK. Je schopna ničit pozemní cíle přesně naváděnou municí.
MiG-29 K (Karabelnyj) Fulcrum D
23.června 1988 poprvé vzlétl prototyp palubní verze MiG-29. Od standarního provedení se lišil zesíleným drakem, zvýšenou zásobou paliva, systémem řízení fly-by-wire, novou avionikou a zbraňovým systémem. Jde v podstatě o verzi M s překonstruovaným podvozkem, skládacími vnějšími panely křídel, záchytným hákem a schopností tankování za letu pomocí výsuvného nástavce. Byly postaveny pouze dva prototypy. Ověřovací zkoušky pro provoz na palubě letadlové lodi probíhaly na lodi Admirál Kuzněcov (dříve Tbilisi). Ukončeny byly v roce 1992 a letoun byl shledán způsobilým pro službu na letadlových lodích. Pro sériovou výrobu byl ale nakonec vybrán konkurenční Su-27 K (nyní označovaný jako Su-33).
MiG-29 M Fulcrum Plus
26.dubna 1986 poprvé vzlétla modernizovaná verze MiG-29 M - tovární označení 9-15. Místo elektromechanického ovládání je vybavena systémem řízení fly-by-wire. Letoun má "poloskleněný" pilotní prostor, upravený obrys hřbetního proudnicového krytu. Nemá prodloužené kýlovky, které u předchozích verzí nesly vrhače staniolových proužků pro rušení radarového zaměřování. Je vybaven upraveným radiolokátorem ŽUK, který zabezpečuje vyhledávání cílů do vzdálenosti až 150 km v přední a až 40 km v zadní polosféře. Dále zabezpečuje automatické sledování a řízení palby z palubních zbraní. Vylepšen je i pasivní infračervený systém pro vyhledávání cílů. Pomocné otvory sání nad křídlem jsou nahrazeny vysouvacími rošty. Stroje mají spolehlivější a úspornější motory RD-33K s maximálním tahem 86 kN vyvinuté pro palubní verzi Mig-29 K. Potah letounu je z hliníko-lithiové slitiny. Tyto úpravy vedly také ke snížení hmotnosti letounu a tak mohla být zvýšena zásoba paliva. Výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg může být zavěšena na 9 závěsnících. Munice pro kanón je omezena na 100 nábojů.
Výsledkem úprav je letoun pohodlnější pro pilotáž, schopnější útočit pod ostřejšími úhly, je živější a při přeletových rychlostech i úspornější.
Přes svůj potenciál a mnohostrannou použitelnost nebyl letoun ruským letectvem objednán. Snad hlavně pro větší politickou podporu konstrukční kanceláře Suchoj.
MiG-29 ME / MiG-33
Je exportní úprava verze M.
MiG-29 UB Fulcrum B
Je dvojmístná cvičná verze. Z prostorových důvodů není zabudován radar, zato je letoun vybaven vyspělým systémem pro simulaci použití zbraňových systémů. Aby se nezvyšoval aerodynamický odpor není sedadlo instruktora příliš převýšeno. Proto má instruktor pro výhled dopředu k dispozici vysouvatelný periskop.
MiG-29 SMT
Je zatím poslední ruskou verzí MiG-29. Práce na projektu 9-15 byly zahájeny v roce 1997 a první let se konal 29.listopadu 1997. V prvním čtvrtletí roku 1998 byl ještě jednou přetvarován trup letounu pro dosažení lepší manévrovatelnosti. Takto upravený stroj vzlétl 22.dubna 1998. Instalací nové nádrže o objemu 2 030 l do zvýšeného trupu za pilotní kabinou se maximální dolet zvýšil na 3 500 km. Je možno instalovat zařízení pro doplňování paliva za letu. Nástavec je vyklápěn hydraulicky. Modernizované motory RD-33 mají zvýšenou životnost. Dostup se zvýšil na 21 000 m. Letoun má modernizovaný kokpit se dvěma pracovními a dvěma záložními MFD, nový palubni počítač, nový inerciální navigační systém s laserovými gyroskopy spolupracující s GPS kompatibilním jak se systémem GLONASS tak i NAVSTAR. Modernizovaný radiolokátor TOPAZ nabízí i režim pro sledování terénu. Na pozadí země je schopen zjistit cíle s rozlišovací schopností 15 m pohybující se rychlostí 15 km/hod. Výzbroj do celkové hmotnosti 5 000 kg může být zavěšena na 8 závěsnících. Do výzbroje kromě PLŘS R-27 a R-73 patří ŘS vzduch-země Ch-29 T/L s TV nebo laserovým naváděním, protiradiolokační ŘS Ch-31, laserem naváděné bomby KAB-500 a protilodní ŘS Ch-31 a Ch-35.
Na standard SMT má být přestavěno kolem 200 ruských MiG-29.
MiG-29 UBT
Dvojmístná cvičně-bojová verze odvozená od verze SMT. Je to plnč bojeschopná verze schopná vést vzdušný boj, ničit pozemní cíle i provádět radioelektronický průzkum a rušení. Je vybaven radarem Osa-2. Ten může sledovat až 8 cílů a současně na čtyři z nich vést útok. Na podtrupový závěsník je možno zavěsit radar vzduch-země a nebo jiné zařízení. V zadní části letounu je instalován radar s bočním vyzařováním. Výzbroj je prakticky totožná s verzí SMT. Při cvičných letech sedí vpředu student a vzadu instruktor a při bojovém letu sedí vpředu pilot a vzadu operátor zbraňových systémů.
MiG-29 M2 / MiG-35
Projekt podstatně zmodernizovaného MiG-29. Má kachní plochy, vektorování tahu motoru, motory jsou posunuty o 92 cm dozadu, má objemnější palivové nádrže. Křídlo bylo převzato z testovacího palubního MiG-29K. A zcela nová je avionika a systém řízení. Nový radar ŽUK je schopen sledovat až 24 cílů na maximální vzdálenost 245 km a na 8 z nich vést útok.
Základní výzbrojí letounu je 30 mm kanón a další výzbroj může být zavěšena na 10 závěsníků.
MiG-29 Sniper
Je MiG-29 upravený ve spolupráci firem Aerostar z Rumunska, DaimlerChrysler Aerospace (DASA) z Německa a Elbit Systems z Izraele. Poprvé vzlétl 5.května 2000. Úpravy se dotkly především avioniky. Zahrnují nový počítač pro řízení bojové mise, datovou sběrnici standardu Mil-Bus 1553B, novou radiostanici, navigační systém (zahrnujíci GPS), systém identifikace, varovný RL přijímač a další. Nové jsou i barevné vícefunkční displeje (MFCD) a Head-Up displej. Změny doznal i systém řízení HOTAS (Hands On Throttle And Stick). Letoun může používat jak ruskou tak západní výzbroj.
Cílem modernizace je zvýšit bojovou hodnotu stroje, učinit jej kompatibilním se standardy NATO/ICAO a zjednodušit komunikaci pilot-letadlo.

Základní TTD:(ve verzi A/B)
Motor:...............................2x Tumanskij R-33D, 2x81.4 kN
Délka:.............................................17,32 m
Rozpětí:...........................................11,36 m
Výška:..............................................4,73 m
Prázdná hmotnost:..............................10 900 kg
Maximální hmotnost:...........................18 480 kg
Maximální rychlost:................2 500 km/h / 11 000 m (2.3 M)
Dostup:...........................................17 200 m
Stoupavost:.......................................330 m/s
Maximální dolet:.................................2 200 km
Dolet s maximální výzbrojí:.....................630 km
Maximální přetížení:...............................9 G
Objem vnitřních nádrží:.........................4 360 l

Výzbroj:
- 1 kanon GŠ-30 ráže 30 mm se 180 náboji,1500 ran/min
- 6 podkřídlových závěsníků pro 3 000 kg
- 2 PLŘS R-27R/T (AA-10 Amos) a 4 PLŘS R-60MK (AA-8 Aphid), příp. 6 PLŘS R-73 (AA-11 Archer)
- AS-12, AS-14
- FAB 500-M62, FAB-1000, TN-100
- konvenční 250kg pumy, kontejnerové pumy
mig29_01.jpg
Stručná historie:
V roce 1969 byl v SSSR vyhlášen konkurz na nový bojový letoun PFI - Perspektivnyj frontovoj istrebitěl, který by byl rovnoceným soupeřem vyvíjeného amerického stíhače F-15. Projekty předložily konstrukční kanceláře MiG, Suchoj a Jakovlev. Vítězi konkurzu se staly OKB MiG a OKB Suchoj. MiG byl pověřen vývojem lehkého stíhače a Suchoj se soustředil na vývoj těžkého stíhače.
V roce 1972 byly specifikovány takticko-technické požadavky na obě kategorie budoucího stíhače. Těžký stíhač (budoucí Su-27) měl plnit především úkoly PVO a lehký stíhač (MiG-29) byl určen pro frontové letectvo.
Detailní práce na projektu začaly v roce 1971, kdy v USA již létal prototyp YF-16. V té době se už v SSSR začaly používat některé moderní metody návrhu letadel, nové materiály a technologie. Ale chyběl přístup ke know-how v oblasti elektroniky. To se projevilo především ve vysoké hmotnosti a objemnosti všech elektronických zařízení postavených na staré součástkové základně. Důsledkem byl menší objem palivových nádrží a tedy i menší dolet letounu. (Prodloužení doletu podvěšením přídavných nádrží ruší vztlakový účinek trupu což se projevuje poklesem manévrovatelnosti.) Rovněž řízení letounu muselo být klasické mechanické oproti fly-by-wire u F-16. Je jím vybavena až verze MiG-29 M z roku 1986.
Přesto byl výsledný letoun velice dobrý. Konstrukce MiG-29 odpovídá především novým požadavkům na manévrovací schopnosti, které byly v předešlé generaci stíhacích letounů neoprávněně podceňovány. Trup je řešen jako vztlakové těleso, které se na celkovém vztlaku podílí 40%. Křídla přecházejí do trupu vírovým přechodem - v ruštině "naplyv". Dvojitá SOP je mírně vykloněna směrem ven od osy letounu. Motorové gondoly jsou připevněny na spodní části trupu.
Motor Klimov RD-33 byl vyvíjen od roku 1968 a v roce 1976 byla zahájena zkušební výroba. Jeho velkým nedostatkem byla nízká životnost a vysoká poruchovost. Oba ukazatele se ale v pozdějších verzích podařilo zlepšit. Vstupní otvory přívodu vzduchu k motorům se při startu a přistání zavírají, aby nedošlo k nasátí cizích předmětů. Vzduch je pak nasáván štěrbinami na horní ploše prodloužené přechodové náběžné hrany. Dvířka v sacích otvorech se otevírají po odlepení předního kola podvozku od země. Letadlo je schopné letu i s jediným motorem.
Radiolokátor Topaz umožňuje sledování a navádění i na cíle v dolní polosféře. Může sledovat až deset cílů do vzdálenosti 70km. Letoun je dále vybaven optoelektronickým pasívním systémem pro vyhledávání a sledování cílů na kratší vzdálenosti - do 15 km (čidlo vpravo před kabinou), laserovým délkoměrem a elektrooptickým zaměřovacím systémem napojeným na přilbu pilota, což je neocenitelné při vedení boje na blízko, kdy k zaměření protivníka stačí pilotovi otočit hlavu ve směru cíle a zaútočit IČ raketami.
Pro boj se vzdušnými cíli slouží dvě PLŘS středního dosahu s poloaktivním radiolokačním naváděním R-27R (AA-10 Alamo) nebo dvě R-27T s IČ naváděním a čtyři PLŘS krátkého dosahu s IČ navedením R-60MK. Letoun může být vybaven celkem šesti velmi výkonnými PLŘS krátkého doletu s IČ naváděcí soustavou R-73 (AA-11 Archer). Tato střela je vybavena vektorováním tahu motoru, což ji dává vynikajíci manévrovací schopnosti. K ničení pozemních cílů lze použít konvenční pumy o hmotnosti 250 kg, kontejnerové pumy a neřízené rakety až do ráže 240 mm.
Jednohlavňový 30 mm kanón je uložen v levé prodloužené náběžné hraně.
Sedačka K-36 umožňuje bezpečné opuštění letounu při rychlostech 75-1500 km/hod od nulové výšky v poloze na břichu a od výšky 200 m v poloze na zádech. Jsou zaznamenány případy úspěšné katapultáže při rychlosti přes 2000 km/hod a nebo z několikametrové hloubky pod vodní hladinou.

Program 9 jak byl projekt nového MiGu označen, dospěl do stádia letových zkoušek 6.října 1977, kdy uskutečnil svůj první let stroj s označením 901 na kýlových plochách a 01 na nasávacích otvorech. Bylo postaveno ještě dalších 18 zkušebních strojů (označení 902 až 919).
V roce 1982 bylo rozhodnuto o sériové výrobě v moskevském závodě Znamja Truda. Souběžně s výrobou probíhaly zkoušky u vojsk, při nichž došlo ke dvěma havárijím. První letouny dostaly řadové útvary letectva SSSR v srpnu 1983 ještě před ukončením vojskových zkoušek. Byly to pouze jednomístné stroje, protože dvoumístný ještě neexistoval. V roce 1984 byl letoun oficiálně zařazen do služby. V té době již bylo vyrobeno přes 100 kusů a měly nalétáno přes 2000 hodin. Opereční způsobilosti dosáhly první dva pluky začátkem roku 1985.
Americká průzkumná družice jej vyfotografovala ve zkušebním středisku Ramenskoje v listopadu 1977. Prozatímní kódové označení NATO bylo Ram-L. Legálně jej Západ poprvé spatřil až v červenci 1986, kdy 6 strojů navštívilo Finskou základnu Rissala-Kuopio.
Ráno 20.května 1989 uletěl sovětský pilot kpt.Alexandr Zujev s vyzbrojeným MiG-29 do Turecka. Již po třiceti hodinách Turecko vrátilo letoun do SSSR. USA protestovaly, že Turecko jako člen NATO neumožnilo důkladnou prohlídku letounu experty Spojených států.

Licenčně se MiG-29 vyrábí v Indii, kde ho továrna Hindustan Aeronautics dodává pod označením Baez - orel.

K 1.1.1995 bylo vyrobeno 1216 bojových MiG-29 všech modifikací a přes 200 cvičně-bojových MiG-29 UB.
mig29_02.jpg
Západními odpovídajícími letouny jsou:
F-16, Mirage 2000, Tornado, J37 Viggen, F-18.
MiG-29 byl původně navržen pro vedení vzdušného boje na krátké vzdálenosti jako náhrada typů MiG-21, MiG-23, Su-15 a Su-17 a jako protivník amerických F-14, F-15, F-16 a F-18.
Měl sloužit pro PVO malého území, strategických objektů a uskupení vojsk. Pozdější verze již mohou útočit i na pozemní nebo námořní cíle. I podle amerických odborníků převyšují MiG-29 a Su-27 všechny stíhací letouny USAF včetně F-15. Byl to v prvé řadě právě tento fakt, který zdůvodnil nutnost vysokých investic do vývoje nového stíhacího letounu F-22.

Proč se se západními letouny srovnává častěji MiG-29 než lepší Su-27?
Přestože má Su-27 větší výkon a pokročilejší avioniku, je MiG-29 spíše potencionalním protivníkem západních strojů. Su-27 neslouží v tolika armádách mimo státy bývalého SSSR. MiG-29 slouží u 10 až 15 letectev v celém světě, kdežto Su-27 slouží kromě zemí bývalého SSSR pouze v Číně, Vietnamu, Indii a několika dalších zemích. V Číně je to 50 kusů a ve Vietnamu 12. V Indii se předpokládá 20 až 30 strojů. Naproti tomu MiGů-29 létá po světě asi 300 (mimo státy bývalého SSSR).
mig29_03.jpg
MiG-29A a MiG-29UB u nás
Verze A a UB sloužily i v naší armádě. Dodávky probíhaly od jara do podzimu 1989. Celkem naše (tehdy ještě československé) letectvo dostalo 18 MiG-29 A a dva MiG-29 UB. Byla jimi vyzbrojena 1.letka 11. Stíhacího leteckého pluku v Žatci. Při dělení federace (k 31.12.1992) dostalo Slovensko 9 MiG-29 A, jeden MiG-29 UB a podstatnou část měřící a zabezpečovací techniky. V prosinci 1995 bylo všech našich 10 MiG-29 vyměněno za polské vrtulníky W-3 Sokol. Jejich prodej se zdůvodňoval i vysokými provozními náklady. Ty dosahovaly troj až čtyřnásobku nákladů na provoz MiG-21, přibližovaly se MiG-23, ale stěží dosahovaly Su-22. Svojí vysokou bojovou hodnotou ale s MiG-21 nesnese srovnání, MiG-23 vysoce převyšuje a stíhací bombardér Su-22 není pro PVOS tak důležitý. MiGy-29 z výzbroje NDR převzal do své výzbroje Bundeswehr, který je používá pro vzdušné hlídkování.

Zdroj: internet
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) Permaktron dne 31.03. 2008 18:02, celkem upraveno 2 x.

Netopýr
Šéfmoderátor
Příspěvky: 813
Registrován: 06.02. 2008 17:48
Bydliště: Markrabství moravské
Kontaktovat uživatele:

MiG-29 v obrazech

Příspěvek od Netopýr » 15.03. 2008 13:59

Fotografie tohoto nádherného létajícího stroje:
(bude postupně doplňováno)
MiG-29.jpg
MiG-29UB.jpg
MiG-29_a.jpg
MiG-29_b.jpg
mig29_04.jpg
mig29_05.jpg
mig29_06.jpg
Zdroj: archiv Josefa Hlavy a publikace "Půlstoletí MiGů", Archiv CS PVO
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Permaktron
Experimentátor
Příspěvky: 270
Registrován: 07.02. 2008 23:24
Bydliště: České království
Kontaktovat uživatele:

Základní TTD a nákresy

Příspěvek od Permaktron » 15.03. 2008 14:05

Tabulka takticko-technických dat různých verzí letounu a základní nákresy:
basic_ttd.jpg
schema_mig29.jpg
Zdroj: publikace "Půlstoletí MiGů"
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Netopýr
Šéfmoderátor
Příspěvky: 813
Registrován: 06.02. 2008 17:48
Bydliště: Markrabství moravské
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíhací letoun MiG-29

Příspěvek od Netopýr » 31.03. 2008 16:10

Přikládám zajímavý odkaz na stránky o historii, i tak trochu o současnosti čs. vojenských letounů MiG-29
http://www.sweb.cz/fpage/index.htm

P.S. Materiály jsou dílem Stanislava Kauckého mladšího... ;)

Jačejka
Odborník
Příspěvky: 197
Registrován: 06.05. 2008 18:43

MiG-29 v čs. a českém vojenském letectvu

Příspěvek od Jačejka » 04.06. 2008 11:10

Ten poslední letový snímek MiG-29 v polských barvách mi připomíná "úspěšný" letecký obchod. Výměna stihaček za vrtulníky W-3A SOKOL. V LOZ České Budějovice byly letouny překontrolovány a připraveny na předání. Přelety se prováděly z letiště Planá u Českých Budějovic. Proto naše kamufláž a polské výsostné znaky.

Cestou na první AIR SHOW do Anglie
Po startu ze Žatce.jpg
Směr Anglie.jpg
Vašek a Hackel.jpg
Doprovod belgických F-16.jpg
Doprovod roje F-16.jpg
Doprovod MIRAGE.jpg
Bývalý protivník.jpg
To jsem fotil Já.jpg
Součástí éry MiG-29 byli technici, kteří uměli tento stroj připavit k letu a piloti, kteří jej uměli za letu mistrně ovládat. Na přiloženém obrázku chybí vizitka pplk.Ing. Aloise HACKELA, který byl rovněž předváděcím pilotem.
DSC00207.JPG
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Martin
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 30.06. 2008 20:37
Bydliště: Světlá nad Sázavou
Kontaktovat uživatele:

Prodej letounů MiG-29 do Polska

Příspěvek od Martin » 09.02. 2009 22:26

V roce 1994 bylo rozhodnuto o vyřazení letounů MiG-29 z výzbroje české armády. Hlavním důvodem byly vysoké provozní náklady na provoz pouhých 10 letadel, ale i nechuť orientovat se do budoucna na ruskou vojenskou techniku. To může dnes leckomu připadat úsměvné, zejména po nákupu nových vrtulníků Mi-171 a Mi-35, ale tehdejší doba ruské technice nepřála a velení armády už vidělo na našich letištích nové západní stíhačky.To, že se tak stalo až o 10 let později, je jiná věc.

Letouny MiG-29 se v roce 1994 nacházely u 1.slp v Plané u Českých Budějovic, kam byly zařazeny po zrušení 11.slp v Žatci. Jejich provoz byl ukončen s koncem června 1994, přičemž krátce předtím se ještě zúčastnily rozlučkového leteckého dne na zdejším letišti a také cvičných soubojů s francouzkými Mirage-2000.
Na letounech byly až do konce roku 1994 prováděny každý měsíc zálety, ale od roku 1995 je vydán zákaz s nimi létat. Starala se o ně skupina zhruba 30 techniků a byly na nich prováděny periodické a udržovací práce a každý měsíc motorové zkoušky. Celý rok 1995 se vedla jednání s potencionálními kupci, přičemž leckdy šlo o značně exotické návštěvníky.
Polská komise si přijela letouny prohlédnout na podzim roku 1995 a byla udivena velmi dobrým technickým stavem letadel. Bylo dohodnuto, že letouny budou vyměněny za 20 vrtulníků W-3A Sokol, později se jejich počet snížil na 11. Realizací prodeje byla pověřena firma Zenit.
Celá akce začala 11.12. 1995, kdy na letiště v Plané přiletěla dvacetičlenná skupina polských techniků od 1.elt v Minsku-Mazowieckim, který měl naše stroje dostat do výzbroje druhé letky. Na pomoc se zprovozněním letounů byli povoláni technici, kteří u nich dříve sloužili, leckdy už šlo o lidi, kteří byli dávno v civilu. Pomáhaly i zdejší TOP (technické opravny). Na letounech bylo provedeno odkonzervování motorů, doplnily se provozní kapaliny a plyny a došlo k výměně palivových filtrů. Prakticky na každém letounu byla nalezena nějaká závada, náhradní díly si zabezpečovali Poláci sami a dopravoval je pravidelně letoun An-26.
Již 20.12. 1995 se podařilo zalétnout první letoun a to spárku trupové číslo 4402. Zalétnul ho polský pilot mjr.Waldemar Lubowski, který později zalétnul všechny stroje. Druhý polský pilot seděl na věži a zabezpečoval komunikaci. 21.12. se podařilo zalétnout stroje t.č. 5918, 9207, 3810 a 7702.
22. prosince přilétla skupina pilotů, kteří měli za úkol zprovozněné a zalétnuté stroje přelétnout do Polska, což se podařilo a všech 5 letadel ten den odlétlo. Současně se oběma An-26 vrátil domů všechen polský personál a další práce byly dohodnuty až po vánočních svátcích.
28. prosince byl zalétnut stroj t.č. 8906, který druhý den odlétl do Polska. Mezitím pokračovaly práce na zprovozňování dalších strojů. Mezi nimi i letoun t.č. 5616, který byl v nejhorším stavu, protože sloužil jako "zásobárna dílů" pro ostatní letadla. Celou akci narušily oslavy nového roku a pokračovalo se až 4.1.1996, kdy opět přilétla skupina polských specialistů. O dva dny později měl proběhnou zálet dalších dvou strojů, ale na obou byly závady na systému RSBN, takže byl zálet odložen. Zálety posledních čtyř letounů byly provedeny až 15. ledna odpoledne. Druhý den přilétla opět skupina pilotů, kteří s letouny odlétli směr Polsko. Poslední letouny t.č. 4012 a 8304 odstartovaly v 14.26 hodin.
Současně bylo vlakem přepraveno množství náhradních dílů, zkušební zařízení, výzbroj i automobilní technika k zabezpečení provozu.

Na závěr malý přehled o počtu nalétaných hodin jednotlivých letounů, z kterých je zřejmé, že měly nalétáno minimum hodin a šlo prakticky o zánovní stroje. Podle polských zdrojů je ČR nechala Polsku za 40% jejich ceny.
t.č. 4402.....555 hodin
t.č. 7702.....278 hodin
t.č. 8304.....124 hodin
t.č. 8906.....237 hodin
t.č. 9207.....340 hodin
t.č. 3810.....399 hodin
t.č. 4012.....387 hodin
t.č. 5414.....311 hodin
t.č. 5616.....218 hodin
t.č. 5918.....353 hodin

Zdroj: AERO PLASTIC KITS REVUE, LETECTVO A PVO

Jačejka
Odborník
Příspěvky: 197
Registrován: 06.05. 2008 18:43

Re: Stíhací letoun MiG-29

Příspěvek od Jačejka » 14.04. 2009 12:21

Provozní snímky z objektivu Pepy H.
roj Mig-29.JPG
údržba Mig-29.JPG
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Odpovědět

Zpět na „Letouny a jejich výzbroj“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host